Skleněné nádoby pro uskladnění vína se používají již od středověku. Ale v počátcích vinařství tomu tak nebylo a nádoby na víno se lišily nejen dobou, ale i místem. Na blízkém východě v Mezopotámii se k přepravě vína používaly měchy a zvířecí rohy. Víno se zde pilo z terakotové nádoby. V Egyptě se víno uchovávalo v zapečetěných nádobách a džbánech. K pití sloužily hliněné poháry. Řekové uchovávali víno v v amforách, přelévali ho do džbánků a pilo se stejně jako v Egyptě z hliněných pohárů. Římané začali používat pro skladování keramické džbány. Staří Keltové ze severní Evropy začali jako první používat pro skladování vína dřevěné dubové sudy podobné těm, které se používají dnes. Ve středověku se začaly používat pro uskladnění vína skleněné demižony.
Ale dost historie, stránky jsou hlavně o špuntech. Pokud se zde píše o láhvích nesmíme zapomenout na zátkovačky. Je to vlastně jednoduchý nástroj, který má jediný úkol – zatlačit špunt do flašky. Také zátkovačky prošly určitým vývojem. Posuďte sami.
Pokud si srovnáte lahve od různých výrobců vína, určitě si všimnete několika základních tvarů. Jednak jsou to elegantní vysoké štíhlé lahve postupně se zužující směrem k hrdlu, tzv. alsaské flétny nebo rýnské pistole. Nižší a „buclatější“ obdobou je láhev burgundská, nejvíce zastoupený pak je typ Bordeaux s vysokým tělem s téměř svisle souběžnými stranami (někdy mírně kuželový tvar), lehce strmé rameno a zřetelné hrdlo. Jak je z názvů patrné, dostaly je podle regionů, kde bylo jejich používání nejvíce zakořeněné. V našich končinách žádný zvyk ani pravidlo o používání toho kterého typu lahví neexistují.