Kůra z korkového dubu, se používá již od pradávna. Jedna z prvních zmínek o korku se datuje přibližně 4 000 let před Kristem ve starém Egyptě. Zde se korek ještě nepoužíval k uzavírání lahví, ale využíval se jako bóje u rybářských sítí. Podobně jej využívali staří Řekové a Římané, ale později se už korek začal používat také k uzavírání amfor a džbánů. Od doby starých Římanů, tj. přes 2000 lety, se tedy tradičně používá přírodní korek k uzavírání nádob s vínem. V 18. století díky vývoji skleněných lahví se již používá korek jako uzávěr číslo jedna. Dnes se již používá korek v mnoha průmyslových odvětvích. Najdeme ho všude tam kde je potřeba něco spolehlivě utěsnit.

[ps2id id=’korek‘ target=“/]Korkový dub (latinsky Quercus suber), se dožívá až 180 let. Vyroste do výšky 10 – 20 metrů v oblastech okolo 1600 metrů nad mořem. Největším vývozcem korku je Portugalsko kde se za sezónu získá až 160 tisíc tun korku, což odpovídá polovině světové produkce. Korek se pěstuje také v několika dalších zemích. Korkový dub má schopnost regenerovat svoji kůru a tím umožňuje loupání kůry bez poškození stromu. Při loupání je používán speciální typ sekery, u které čepel nástroje slouží k vytvoření záseku a konec rukojeti je vytvarován pro odtržení kůry. První loupání může nastat asi po 25 letech stáří dubu, pokud dosáhne kmen korkového dubu minimálně 70 cm v obvodu. Následné sklizně korkové kůry se provádí v intervalu po 9 letech. Většinou však až při třetí sklizni dosáhne kůra požadované kvality. Každý strom umožní minimálně 17 sklizní korku. Nejvhodnější doba pro loupání je červenec. Korková sklizeň začíná obvykle v červnu a trvá asi 3 měsíce.

 

Po sklizni je kůra nejdříve volně uložena ve velkých hromadách na 6 až 12 měsíců. Teprve potom se začínají provádět jednotlivé fáze výroby korkové zátky. Ze všeho nejdříve se kúra asi hodinu vaří ve velkých nádobách s vodou, čímž se vyloučí třísloviny a případné přítomné mikroorganismy. Přitom jsou jednotlivé kusy drženy pod hladinou a postupným utahováním se lisují. Kůra tak ztratí své přirozené zakřivení a dostane tvar desky, která je potřebná a vhodná pro další zpracování.

Při následném skladování jsou desky roztříděny podle síly a kvality. Poté je nutno desky rozřezat na pásy kdy jejich šířka již odpovídá pozdější délce korkové zátky. Pokračování výroby zátky najdete na stránce o