K zálibě ve špuntech jsem se dostal jednoho letního dne v malé obci Nesuchyně, kdy při otevření láhve vína mi bylo líto vyhodit krásnou zátku z čistého korku. Přemýšlel jsem o tom kolik takových druhů zátek může být. A tak jsem začal korkové zátky sbírat a pátrat po tom co všechno se s korkem musí stát, než se dostane do hrdla láhve. Nyní mám již pár stovek špuntů, mezi kterými jsou takové skvosty jako zátka z vína Rothschild, ale také špunty z vína za 39,- Kč.

Na počátku mého zájmu jsem začal pátrat po vzniku slova ŠPUNT. Nejdříve jsem se domníval, že slovo ŠPUNT vymyslel Jára Cimrman, ostatně jako většinu věcí, ale dotazem v Ústavu pro jazyk český jsem se dozvěděl : „Slovo ŠPUNT je přejaté slovo z němčiny a sice ze slova : SPUNDT. Tohoto slova užívaly už naše prababičky, ba co víc, už dávno před údajnou dobou, kdy žil Jára Cimrman. Například úsloví: „Polívka je grunt, kdo jí nejí ten je špunt“. Navíc nejeden z nás si v mládí hrál se špuntovkou. Jistě bychom našli i další příměry. Slovo ŠPUNT najdete i s několika jeho odvozeninami už v Jungmanově slovníku (IV. díl, 1838)“. Tolik citace odpovědi Ústavu pro jazyk český.

Ať už ale slovo špunt vzniklo jakkoliv, je nesporné, že korek, ze kterého se zátky vyrábí, je velmi zajímavá surovina, která je známá již několik tisíciletí. K uzavírání lahví je zatím to nejlepší co bylo kdy používáno.  Samozřejmě, už se začaly používat zátky i z jiných materiálů. Z umělé hmoty, šroubovací uzávěry nebo skleněné zátky. Výrobci těchto zátek budou uvádět spoustu důvodů proč je právě jejich zátka lepší než korková, ale věřte, že neexistuje skutečně kvalitní víno, které by bylo uzavřeno něčím jiným než přírodním korkem. Jaká je cesta kůry z korkového dubu až do hrdla láhve ve formě zátky se dozvíte na těchto stránkách.