Jak to celé začalo…

Jednoho večera, se sklenkou dobrého vína v ruce, jsem se zadíval na špunt. Na první pohled obyčejný kousek korku, co chrání obsah lahve. Ale pak mi to došlo – co všechno se musí stát, než se z kusu kůry z korkového dubu stane právě tenhle malý tichý hrdina? A tak vznikla tahle stránka. Pro všechny, kteří si někdy položili stejnou otázku. Vítejte ve světě korku – světa, který začíná v lesích a končí přiťuknutím.

Na začátku mého pátrání jsem se ale také zamyslel nad tím, odkud se vlastně vzalo slovo „špunt“. Nejdříve jsem se domníval, že ho – jako mnoho jiného – vymyslel Jára Cimrman. Ale po dotazu v Ústavu pro jazyk český mi bylo řečeno:

„Slovo ŠPUNT je přejaté slovo z němčiny a sice ze slova: SPUNDT. Tohoto slova užívaly už naše prababičky, ba co víc, už dávno před údajnou dobou, kdy žil Jára Cimrman. Například úsloví: ‚Polívka je grunt, kdo jí nejí ten je špunt‘. Navíc nejeden z nás si v mládí hrál se špuntovkou. Jistě bychom našli i další příměry. Slovo ŠPUNT najdete i s několika jeho odvozeninami už v Jungmanově slovníku (IV. díl, 1838).“

Tolik k původu slova. Ať už ale vzniklo jakkoliv, jisté je, že korek – materiál, ze kterého se špunty vyrábí – je výjimečný. Známý je už po tisíciletí a dodnes se považuje za to nejlepší, čím můžete uzavřít kvalitní víno. Samozřejmě, existují i plastové, šroubovací nebo skleněné zátky – a jejich výrobci budou tvrdit, že jsou lepší. Ale věřte, že skutečně kvalitní víno bez přírodního korku téměř nenajdete.

Jak se dostane kousek kůry z korkového dubu až do hrdla láhve? To se dozvíte právě tady – na stránkách věnovaných korku, špuntům, vývrtkám, sklenicím a láhvím. Pojďme na to.

Odkud vítr vane (a korek roste)

Korkový dub je doma hlavně ve Středomoří. Nejvíce ho najdete v Portugalsku a Španělsku, kde tvoří celé korkové háje. Je to strom trpělivý – první sklizeň korku přichází až po 25 letech, ale pak se sklízí každých devět. Není to bolestivé, naopak – když se to dělá správně, strom je v pohodě. Některé korkové duby tak dávají korek i sto let, a za tu dobu poslouží tisícům lahví.

Špunty – malé zátky s velkou misí

Jak se z korku stane špunt? Kůra se napaří, lisuje, suší a nakonec vysekává. Výsledek je buď luxusní přírodní zátka, nebo technický špunt z mletého korku. Největším výrobcem je opět Portugalsko – země, kde je korek národní poklad. Na světě existují desítky druhů špuntů – krátké, dlouhé, syntetické, šampaňské… Každý má svou roli a žádný se nefláká.

Vývrtky – když to chce grif

Bez vývrtky by byl špunt jen věčný vězeň. První vývrtky se objevily už v 17. století, inspirovány nástroji na vytahování kulek z pušek. Od té doby prošly dlouhou cestou – od jednoduchých spirál až po luxusní pákové nebo elektrické modely. Každý vinař má tu svou oblíbenou. A někteří sběratelé tvrdí, že mít doma deset vývrtků není úchylka, ale koníček.

Sklenice – nejen z čeho, ale jak

Není sklenice jako sklenice. Pro červené, bílé, šumivé, sladké… každé víno má rádo jiný tvar, objem a dokonce i tloušťku skla. Na webu se dozvíte, proč je tulipán tvar ideální, čím škodí silná nožka a proč některé sklenice zní jako koncertní sál. A ano, i sklenice dělá víno – aspoň trochu. Minimálně pro oko a duši.

Láhve – elegance ve skle

Víno nemá rádo světlo ani vzduch, a tak se schovává do lahví. Ale jakých! Vysoké, nízké, s rameny i bez, zelené nebo čiré… Každý tvar má svou tradici a význam. Tady se dozvíte, proč je burgundská kulatá a proč se šampaňské lahve vyrábějí jako tanky. A že aby se špunt dostal dovnitř, používá se zázračné zařízení – zátkovačka. Malý stroj, velká zodpovědnost.

Tak na zdraví a ať vás svět korku, špuntů, vývrtek a skleniček baví stejně jako mě, když jsem tehdy s tou sklenkou přemýšlel…