Lubos Szmatana
Na ošetřovně v roce 83-84 sloužil Dr. Kasan. Ostatní personál je mi neznám. Všeho všudy jsem byl na ošetřovně asi dvakrát – poprvé v přijímači a pak v létě 83, kdy vypukla v kasínu epidemie anginy. To nás odlifrovali ( asi 60 kusů) na druhej prapor. Což byl barák nad jídelnou, kde byl přijímač.
K otázce pokud by jsme se potkali – Tys končil vojnu v 82…takže jsi byl můj suprsuprák – na vojnu jsem nastoupil v neděli 26. září.82. Z nádraží nás odvezla Véeska…všichni vyplašený z toho všeho frmolu…Brána kasína. Buzerák. “Sesedat, jedu jedu” – hned na kombajn pod sprchu, oholit, ostříhat, tepláky, kecky,zabalit civil a “Jedu jedu” fasovat výstroj. Na kombajnu byl nějakej starej kus co přesluhoval – měl v ruce kutáru a zpíval Mama leoné….později jsem pochopil, že přikládal do kotlů a měl veget a silnej vejvar z uhlí – prodával kolečko za bura – chodilo k němu celý kasíno, protože jak jistě víš, topilo se tam všude v kamnech. A z kombajnu od toho mazáka s kytarou “Končit, pozor a jedu jedu” na cimru a komínky, našponovat bydlo, nástup, vyleštit kanady, rajony, “Jedu jedu” večerka…ráno budíček, “Jedu jedu”…rozcvička…Už si nepamatuju jméno – desátník z velitelské roty nám předcvičuje. Když dělá dřepy na jedný noze a pak dvacet metrů kačáky s tím, že to máme opakovat, nikdo nestíhá. Padáme na držky. Desátník s klidným hlasem : “Až to bude mít za třista, budete dělat ty dřepy na jedný noze jako prd…” Měl pravdu. Ls