prv-11
Jednou tak sedím na sále na Bakově Jamě a zvoní telefon. Zvednu ho, představím se a na druhém konci major Žurek a povídá : s s s s spojte mi linku dva dva dva dva dvacaťpeť. Já se zeptal: soudruhu majore, kolik že tam bylo těch dvojek ? A on na to : Ně ně ně něrobtě si zo mňa pí pí píču, veď ja ja jasně hovorím dva dva dva dvacaťpeť. Tak nevím. Ale jinak to byl fajn chlap a měli jsme ho rádi.